|
Kam jen se táhne nekonečno
Prý je tak dlouhé jako niť
táhnoucí se od zubu
až k dveřím...
A na ní tančí malý příběh
jímž kdekdo cloumá
Lomcuje
A někdo trhne prudčeji
jiný zas vyrve dočista!
Kam jen se táhne nekonečno
Prý je to dopravník
vozící prapodivný koks
co padá za horizont
na hromadu ze které neubývá
A v řeřavých uhlících
a popelu syčí slzy
usmrkaných děcek
Kam se jen táhne nekonečno
Je v malé klícce u mě v garáži
anebo ve spořitelní knížce
pod tébichem
A v rozpustné kávě
která spáchala své každodenní
autodafé aby nedopitá opětovně
chladla
A také v hlavičkách hřebíků
V nich dozajista!
Vždyť komu by se chtělo
počítat raněné před tím než zazní
první rána...
Ach kam se táhne to všecko
na konci vět (Vždyť tečky jsou tak směšné)
Jsou to namalované kazy
na sklovině zubních protéz
Nikdo jim stejně nevěří
Snad proto si to říkám!
| 
